na Blog.cz

Rok vydání: 2005

Nakladatelství: Víkend

Kde se dá sehnat? Já si půjčila z městské knihovny.

Cena: 150-170 Kč
Stran: 160

Obsah: Nera, hlavní hrdinka nové knihy Sandry Lanczové s trochu temným a strašidelným námětem, není právě nejtypičtější patnáctileté děvče. Musí s maminkou již po několikáté měnit své stálé bydliště, v nové třídě se stane terčem posměchu třídní hvězdičky Mirky a aby toho nebylo málo, dějí se kolem ní různé podivné věci. Ve snu, který nedokáže odlišit od skutečnosti, vidí duchy a vlkodlaky, zamiluje se do kluka, který ji děsí a přitahuje zároveň. Je jisté, že mrazení v zádech zažijí spolu s hlavní hrdinkou i čtenářky.

"Pejsánku, pojď sem... Já ti nic neudělám..." snažila jsem se. "Hodný kluk..." dodala jsem a zjistila, že na mne zpoza keře hledí dva zářící červené body - oči. Zařvala jsem a rozeběhla se pryč. Sídliště, všude kolem jen samé anonymní sídliště, domů už to mám jen kousek... Pes uháněl za mnou a jeho funění a temné vrčení, vycházející z jeho mordy, se mi zdálo stále blíž a blíž. "Pomoc!" zaječela jsem, když jsem popadla dech a nečekaně jsem zabočila mezi dva paneláky, což stvoření zmátlo a já získala aspoň na chviličku náskok. Možná to byla chyba, protože jsem se samozřejmě musela podívat, co to sakra je, a sotva na to padl můj pohled, věděla jsem okamžitě, s čím mám tu čest.

Vlkodlaka už totiž poznám.

Vykřikla jsem tedy ještě jednou. Vlkodlak se přikrčil a chystal se ke skoku. Byla jsem v takovém šoku, že jsem nebyla schopná se ani sklonit, ani se pokusit uhnout... Nic. Vlkodlak se vymrštil, jeho tělo se mihlo vzduchem, viděla jsem z něj jen rozmazanou šmouhu - a vzápětí se s kňučením rozplácl na zemi. Zamrkala jsem. Co se stalo?! Ha, před ním stojí jakýsi muž... Kluk..? Ke mně zády, takřka v bojové pozici, připravený na vlkodlakův další útok. Ten vstal, vycenil zuby a zavrčel. Kluk se ani o milimetr nepohnul, ostatně, to ani já, ale z trochu jiného důvodu.

Vlkodlak se vrhnul vpřed, kluk jako by se ho pokusil odrazit nebo co, lehce se zapotácel a jak stál jen kousek přede mnou, ve chvíli, kdy se rozmáchl, smetl mne na zem. Zatímco jsem se sbírala z chodníku posypaného štěrkem, aby to, kdyby náhodou namrzlo, neklouzalo, kluk opět odrazil vlkodlaka a zničehonic na něj temně promluvil:

"Nechci tě zabít."