Nechci se dotýkat hvězd

13. března 2015 v 14:30 | Nikol |  Téma týdne
Dříve či později v se životě každého z nás objeví řada otázek - jak filozofických (Jaký je vlastně smysl toho všeho? Jakou úlohu mám ve světě? Má nad námi moc osud nebo se věci dějí pouhou náhodou?), tak existenčních (Co mi přinese budoucnost? Je tu něco, co bych chtěl dokázat/zažít než vydechnu naposledy? A jak mám svůj sen uskutečnit?).

Na filozofické otázky nalezneme odpovědí sice spousty, ale většinou si jedna s druhou odporují, např. stvořil vesmír Bůh nebo to způsobil Velký třesk? Záleží na našem přesvědčení, víře.

Nicméně, na otázky ohledně své budoucnosti odpovědi nenalezneme v knihách, musíme je hledat ve svém srdci, nahlédnout do nitra sebe sama. A to mnohdy bývá problém, protože někteří prostě něvíme, co chceme.

Kupujeme věci, které nepotřebujeme,
za peníze, které nemáme,
aby udělali dojem na lidi, kteří nám mohou být ukradení.

Jsme otroky systému, ovládáni médii a na vlastní názory či myšlenky nám moc prostoru nezbývá + jsme natolik zahlceni povinnostmi a očekáváními, že nemáme čas ani sílu snít.

A pokud ano, něktré naše přání se zdají nesplnitelná, jak globální (Jak pomoci planetě Zemi, když na ní žije tolik dalších, kteří jí dennodenně svou činností ničí? Jak vymýtit chudobu, když na vrcholku společnosti bude sedět vždycky někdo, kdo si jen sype do vlastní kapsy? Jak ve světě dosáhnout míru, když lidé nejsou schopni dojít ani vnitřního smíru - ženou se pak za mocí a expanzí, jsou řízeni náboženským či rasovým fanatismem.), tak osobní (Jak se mám uplatnit na trhu práce, když i ti s diplomy a tituly mají problém najít místo? Je vůbec možné mít úspěšnou kariéru a fungující rodinu zároveň? Jak mám ukázat svůj talent, když v této komerční době boduje jen ten, kdo si zaplatí lepší reklamu a propagandu?).

Ať už sníme o tom, že se z nás stanou hollywoodské hvězdy,
nebo si ze všeho nejvíc přejeme, aby se přestaly kácet dešťné pralesy,
chceme zhubnout nebo navštívit Nový Zéland...



Musíme se začít snažit pro to něco udělat a nevzdávat se při prvním neúspěchu → tohle motto by mělo být životním posláním každého z nás a podle něj řídit každou svou další činnost.

Já třeba hrozně ráda píšu. A už jen šance, že si někdo můj článek přečte a donutí ho se zamyslet, vyjádřit se nebo ho dokonce motivuje, mě naplňuje. Nechci se dotýkat hvězd, chci se dotknout vaší duše. Tímto se loučím a dnešní misi svého životního poslání si odškrtávám jako splněnou :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Limonáda • Blowme.blog.cz Limonáda • Blowme.blog.cz | Web | 13. března 2015 v 14:50 | Reagovat

Já se takovýma věcma nesmim vůbec zabývat, nebo já jsem z toho pak v prdeli celej den :D že to vlastně všechno vůbec nemá cenu apod.. :D
Ale jinak pěkně pojatý článek ! :-)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. března 2015 v 15:56 | Reagovat

Úžasný článek, naprosto s tebou souhlasím. Také často takto přemýšlím, i když to může být deprimující, pravda.
Také máš pravdu s tím, že to, jak žijeme, vlastně nikam nevede. Studujeme, abychom si mohli najít práci, kterou ale dostaneme jen těžko. A když už, stále žijeme v tom, že nás mohou vyhodit, a stresujeme se jen proto, abychom si vydělali peníze, a to je jádro věci, protože ty jsou de facto k ničemu.
Ale stále je tu naděje a víra, v tom také souhlasím. nikdo bys e neměl vzdávat svých snů. A vidíš, tento článek už má čtenáře!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama